Předpokladem pro správné fungování je neprodyšná tepelně izolační konstrukce. Touto konstrukcí se teplo musí postupně propracovávat do interiéru. K tomu přispívá jednolitá tepelná izolace s vysokou hodnotou měrného tepla. V praxi to znamená, že čím vyšší hodnotu měrného tepla izolace má, tím lépe izoluje.
Nekvalitně provedená izolační vrstva a její spáry vedou k vysoké výměně vzduchu (rozdílem teploty a tlaku dochází k proudění vzduchu zvenčí dovnitř). Tepelná izolace potom nemůže přispět k letní ochraně před teplem a vzniká nepříjemné a teplé interiérové klima.
Aby během topného období bylo v obytných místnostech příjemné a zdravé klima, měla by vlhkost vzduchu činit 40 - 60 %. Příliš suché klima v interiéru je zdraví škodlivé.
Často pozorovaný fenomén suchého vzduchu v interiéru během zimních měsíců vzniká tím, že chladný vzduch z venku vniká spárami do domu. Ohřeje-li se chladný vzduch vytápěním snižuje se objem jeho relativní vlhkosti. Proto domy se špatnou neprodyšností mají v zimě v interiéru suchý vzduch. Ten je obtížné zvlhčit i s pomocí zvlhčovačů. Následkem je nepříjemné klima v interiéru.
Příklad: Chladný vzduch o teplotě 10°C může při 80% relativní vlhkosti pojmout maximálně 1,7 g/m3 vlhkosti (normová hodnota venkovního zimního klimatu dle DIN 4108-3). Ohřeje-li se tento vzduch na 20°C, sníží se relativní vlhkost vzduchu na 9,9 %.
